Wednesday, 1 June 2016

Od Borůvky k Bistru a (možná) zpět

Dnes jsou tomu 4 roky (tvrdí FB, takže to tak zřejmě bude), kdy jsem poprvé zveřejnila můj první blog psaný v češtině, Veselé Borůvky

Připadá mi, jako by to bylo tak před dvaceti lety, od té doby se toho stalo tolik...

A připomnělo mi to, jak jsem se cítila. Pro mě to vlastně byl ten první, zdánlivě absolutně bezvýznamný krok k tomu, co jsem vždy toužila dělat. 

Pamatuji si, že jsem ho měsíc psala bez zveřejnění. Připadalo mi to hloupé. Byla jsem nadšená a pak jsem si říkala, zda to vůbec bude někoho zajímat. Foodblog ještě neměl každý druhý a já neuměla psát česky a neuměla fotit. Vlastně jsem se hned mohla přihlásit jako baletka do Národního divadla, měla jsem zhruba stejné šance :)

Občas stačí málo. I když něco neumíte, tím, že o tom jen sníte, se nic nenaučíte. Trénink dělá hráče ;) 

Úplně se mi vrátil ten pocit, jak jsem se styděla. Jak jsem to prožívala. Jak jsem se cítila zranitelná, že svoje myšlenky ventiluji. Jak jsem byla nadšená, když mi někdo poděkoval za recept na bezlepkovou buchtu a naopak, jak mě štvalo, že jsem měla v textech hrubky. Dokonce jsem jednou svůj blog z paniky zablokovala, abych je všechny opravila, bez šance :)

To málo, to bezvýznamné nic se teď stalo pro mě skutečností. Vařím denně pro lidi. Baví mě to, naplňuje to. Mám svoje vlastní bistro, rozvoz. Lidem moje jídlo chutná. Ani po 4 letech tomu nemůžu uvěřit. Jsou lidi, kteří jdou cíleně do mého bistra a objednávají si jídlo, které jsem vymyslela já :) 

Vaření se stal pouze cestou. Myslela jsem si, že mě to bude naplňovat nejvíc. Ale právě díky vaření a kontaktu s lidmi jsem přišla na to, že mě nejvíce baví žít, prožívat úspěchy ostatních, inspirovat a posouvat se, ať už v čemkoliv. Nikdy nejde o výsledek, ale o tu motivační energii, kterou vám nové projekty, nadšení lidi dávají. O ten pocit toho flow, o kterém jsem léta jen slyšela. Neexistuje větší radost, než mít možnost růst, zkoušet nové věci, dostat nový nápad a cítit svobodu. 

Mám radost, že jsem obklopená lidi, kteří mě inspirují. 

Všem přeji, ať najdou odvahu pustit se do věcí, po kterých touží. Ať si trochu věří a nenechávají se odradit. Udělejte drobný krok. Nepatrný, bezbolestný. Přes noc se nestanete hrdinou, ale za pár let se můžete podívat, jaký kus cesty jste ušli ;)

Psaní blogu se delší dobu nevěnuji. Není čas, motivace. Věřím, že se nemá tlačit na pilu. Co bude s Borůvkami? Tak dva roky nevím. Jelikož je blog hodně osobní a já se od té doby v mnoha věcech změnila, nebyla jsem si jistá, jestli ho vůbec nezrušit. Ale stejně, jak nejde zrušit každou hrubku, taky nezměníte, kým jste byli před lety.

Možná Borůvky ožijí, ale v jiné podobě. Uvidíme. Necháme to plynout...

Často slyším, jak najít motivaci. Jak najít to, co mě opravdu baví. Já fakt nevím. Od malinka jsem ráda jedla a teď jsem kuchařka. Dělejte, co vás baví :) Dnes jsem ale četla zajímavý článek o tom, jak víte, že jste na dobré cestě. Že to, co děláte, vás naplňuje. Údajně je vaše činnost motivující, pokud dokážete zapomenout na základní tělesné potřeby. Třeba se zapomenete najíst. Tak já mám asi našlápnuto dobře. Věřte nebo ne, v kuchyni je občas krutý hlad. Na náhrobku budu mít "umřela hlady" :D

Vaření je náročné časově, možná to bude tím. Co mě ale úplně vytrhne z vnímání času a prostoru kolem sebe, je psaní. Vždy jsem chtěla psát. Možná se nikdy nenaučím dokonale česky. Možná se občas s pravopisem dostanu do konfliktu. Ale baví mě to. Čím dál víc. Chci prostě psát. O všem kolem mě. 


Sunday, 8 May 2016

Každá dieta funguje



Proč se věnujeme paleo stravování a proč nás nadchlo whole30?
Myslíte, že máme skálupevné přesvědčení, že to je to jediné a dokonalé stravování? 
Ale no tak... už nám není patnáct (ani pětadvacet), abychom věřili na zázraky. 
A vy jste taky mnohem chytřejší a soudnější, než abyste nám takové kázání uvěřili. 

Proč tedy paleo a proč ne něco jiného? 

Zkušenost, dlouholetá. A blíží se to nejvíce tomu, co dává smysl a co můžete kdykoliv vytrhnout i z obalu "dogma" a pořád to funguje. Ať už přijde jakákoliv studie, antistudie, srovnávací studie, jíst jídlo, opravdové suroviny, hodně zeleniny, kvalitní maso, nezpracované produkty bez chemie je bezpochybně rozumné a zdravé. 

Základem pro nás není dieta pračlověka. Jednak, to ani nejde. Mamutů po Veveří až tolik neběhá a tak velký mrazák nemáme. A teď taky otázka, zda by se onen mamut směl zamrazit. Pomocí technologie, elektřiny... A teď vážně. Pračlověk jedl, co mohl. Neměl na výběr. Nekladl si filozofické otázky, zda toho prakrálíka zabít a vzít jeho duši, nebo skočit na bio trhy a nechat si udělat profi mixérem za patnáct tisíc dokonalé green smoothie. Jedl, co mu přišlo do cesty, ať už na nohou nebo bez. A žil taky 40 let, pokud ho něco většího, silnějšího a rychlejšího nesnědlo ještě dříve. Kopírovat jídelníček našeho předka z doby, kdy ho právě ze stromu sundala gravitace, by asi moc chytré nebylo. 

Začneme někde od začátku, aby ten nadpis dával smysl.

Každá dieta funguje. Diety nejsou nefunkční. Slibují přesně to, co dávají. Každá dieta, ať už je to s prominutím kravina na kvadrát, nebo "vyvážený" jídelníček propočítaný nejnovějšími trendy, prostě funguje. Budete jíst toto, stane se tamto. Dodržíte pravidla, bude to mít následující výsledek. Jednoduché. 

Vydržíte týden na půstu o vodě, "zhubnete" pět kilo. Vyměníte ranní koblihu s vídeňskou kávou za vločky s jogurtem, budete se cítit líp. Vyměníte hranolky a knedlíky za zeleninový salát, bude vám líp. Pustíte se do nízkotučného jídelníčku a budete jíst pravidelně pětkrát denně malé porce... funguje to, začnete hubnout. 

Nikdo ale neříká, za jakou cenu. Že je jedna dieta těžší nebo lehčí... zda se jí dokážete dlouhodobě držet. Zda vám chutná. Zda pokrývá naše potřeby. Zda vám nebere více energie než má benefitů. Zda se u ní dokážete soustředit na práci. Zda vám neovlivňuje sociální život. Zda se při ní necítíte jako exot. Zda to nevzdáte po pěti dnech a nepočkáte si na další pondělí. Tak to už jsou otázky, které se neřeší.

Diety jsou funkčním vodítkem pro požadovaný (většinou rychlý) výsledek bez uvedení vedlejších účinků a bez uvedení investované energie a potřebné sebekázně. U diet se uvádí jen akce a výsledek. Ta cesta ne. Ta není důležitá. Ta se nějak přežije a pak přijde vytoužený výsledek a bude to vše báječné. Soustředění se na výsledek by vám mělo pomoci přehoupnout se přes překážky, ale díky bohu vaše tělo reaguje i na způsob, jakým chcete svoje cíle dosáhnout. Jelikož je cíl neuchopitelný, cesta těžká a nějak nedává smysl, vzdáte to. Držet jakoukoliv dietu, která vám nedává smysl, nemá určitou přidanou hodnotu a příjemnou změnu, u které můžete přetrvat i v momentě, kdy je budoucnost těch motivačních kalhot ve skříní velice nejistá, je se velkou pravděpodobností odsouzeno na pád.

Ať už chcete do svého jídelníčku, životního stylu vnést jakoukoliv změnu, musíte si najít motivaci. Okamžitou, s vyšším obsahem, než cíle. Ano, možná vás motivuje zdraví, vitalita, menší objem pasu. To je sice hezké, ale tyto věci jsou opravdu jen odměnou a jsou mnohdy tak daleko, že si je těžko představujeme. Navíc, horší to je v momentě, kdy jste vlastně toho nadimenzovaného stavu ani nikdy nedokázali. Běžet za něčím, co jste nikdy neměli je opravdu natolik neuchopitelné, že vaše nadšení vyprchá extrémně rychle. Taky to ovšem není lepší, když se snažíte dosáhnout stavu, který jste už zažili. Napasovat se do deset let staré sukně, získat zpátky formu jak předloni v létě na dovolené. Cítíte tu ironii? Chcete něco, co už bylo. Není to budování, růstové, není to motivující. Jen se držíte nějaké vzpomínky.

Mám pro vás dobrou zprávu. To, že vás nemotivuje dávný obrázek sám sebe, a taky se nedokážete zuby-nehty držet sparťanského režimu, abyste dosáhli vysněné vzdáleného výsledku, je vlastně dobře. Je sice diskutabilní, kolik na vašem neúspěchu má podíl soudnost a kolik lenost. Ale to neřešme. Je mnohem hezčí si uvědomit, že vám prostě ten celý nesmyslný režim přestal dávat smysl a ztratili jste zkrátka motivaci. Slovo motivace používám ráda. Motivace je totiž něco, co vám může opravdu pomoct. Jít dál i v momentě, kdy je to opravdu těžké. Poskytnout oporu a povzbuzení i tehdy, kdy se vám fakt nechce. Kdy ty vaše cíle někdo natře na černo a zjistíte, že jsou absolutně nereální. Kdy se vaše myšlenky, představy díky okolnostem změní a vše přestává dávat smysl. Kdy jste v podstatě vytržení z kontextu a nevidíte minulost, budoucnost. Kdy jste jen tady a teď a potřebujete silnější podklady, než rozmazané obrázky budoucnosti. Potřebujete vědět, co a proč děláte, aby to bylo natolik jednoduché a srozumitelné, aby vás to napadlo i v momentě, kdy se vám přestane líbit myšlenka svůj život podřazovat nějakému režimu.

Každá dieta funguje. Když zatnete zuby, a povede se vám vypnout okolí a vlastní mozek. Když se dokážete soustředit na to, co bude a přestat vnímat co se s vámi právě děje. Opravdu to ale chcete? Je pro vás dostačujícím hnacím motorem vize vypracovaných břišních svalů nebo menšího pozadí? Natolik, že neřešíte, že vás bolí hlava, kručí v břiše od hladu, máte chutě na hromadu věcí, pořád toužíte po starých návycích, spí se vám blbě, nemáte náladu, nemůžete se soustředit v práci.

Jaké byste si měli tedy položit otázky, když už hledáte svoji motivaci pro změnu životního stylu?

Líbí se mi ta myšlenka žít takto?
Bude to pro mě lepší? (opět, ne ta menší sukně někdy za tři měsíce, ale okamžitá změna)
Jak se u toho budu cítit?
Jaká je přidaná hodnota mé změny?
Co vše pro to musím/můžu/chci udělat?

A teď konkrétní motivace, proč převzít některé prvky paleo stravování:

# Nemusíte nic počítat, měřit, vážit, zapisovat. Ruku na srdce, kdo už zkusil jakýkoliv propočítaný jídelníček, ví, jakou frustraci to přináší. Měřítkem je váš hlad a pocit.

# Více zeleniny, v různé formě. Pestřejší jídelníček. Ačkoliv vyhodíte mouku, cukr a chemii, přidáte mnohem více zeleniny v různých podobách a má to na rozmanitost jídelníčku obrovský efekt. Mrkněte na naše menu, jak vypadá zajímavý jídelníček, kde nejsou knedlíky.

# Podpora místních chovatelů, zemědělců. Nebudeme se tvářit, že kupujeme vše pouze v bio kvalitě a od lokálního pěstitele do vzdálenosti 10 km. Držme se trochu reality. Máme krásné možnosti a jsme taky rozmazlení. Koupíme i avokádo, libujeme si v exotickém koření a ovoci. A supermarkety nebo velkoobchody mnohdy přebírají tu nejhezčí zeleninu právě od místních zemědělců. Ale tam, kde to jde, dává to smysl a je to finančně v nějakém rozumném rozhraní, hlasujeme pro místní produkci. Koupíme maso z českých zdrojů, českou zeleninu.

# Více energie, konstantně. Odolnost proti stresu. Lepší spánek. Lepší regenerace. Souvisí to s vyrovnanou hladinou krevního cukru a s vlivem stravy na hormony. Využívat svoje tělo, svůj mozek lépe, nepodléhat hladu a být produktivnější, odolnější snad využije každý z nás, ať už se věnujete fyzické nebo duševní práci.

# Vše chutná dobře. Opravdové jídlo má intenzivní chuť, každé jídlo může být zážitek.

# Krásné a rychlé nákupy. Stojíte ve frontě před pokladnou a máte v košíku hromadu zeleniny, pestré a krásné plodiny, maso, vejce, ořechy. Prostě jídlo. Méně obalu, více jednoduchosti. Drobné radosti života...

Jaká je vaše motivace? Proč jste se rozhodli stravovat se lépe? Co vám to přidalo? Co vás na lepší stravě těší? Napište to, možná tím někoho budete motivovat k jeho změně :)


Tuesday, 3 May 2016

Whole30, co to je?



Všimli jste si v poznámkách v menu, že vám jídlo můžeme připravit taky ve variantě "w30"? Dáme k tomu trochu širší vysvětlení ;)



Co je whole30?
Výživový program, který se zaměřuje na změnu životního stylu. Jde ho taky pochopit jako třicetidenní restart. Cílem je zlepšit vztah k jídlu, dosáhnout hormonální rovnováhy, více energie, eliminovat kolísání krevního cukru, dosáhnout lepší regenerace, trávení a spánku.




Jak na to?
Pravidla jsou jednoduchá, v kostce jde o striktní paleo režim. Hodně zeleniny, bílkoviny z dobrých zdrojů, ořechy, vejce, ovoce, kvalitní tuky. Bez lepku, mléka, cukru a chemie.
Nemlsat, jíst pravidelně třikrát denně, žádný alkohol.



Proč, proboha, proč?!
Znáte ten pocit, když nemůžete ráno vstávat z postele? Když nemáte odpoledne energii. Když nemůžete v noci usnout. Když saháte pořád po kávě a sladkostech. Když zapomenete jíst, když vás přepadne vlčí hlad. Když vám padá cukr, jste nervózní, nepříjemní, podrážděný. Když nemůžete dopnout kalhoty. Když máte pocit, že by tělo potřebovalo péči.  Žádné nesmyslné diety, ale péči, podporu, živiny, hodně spánku, regenerace, pořádnou nálož energie. Pokud už nevěříte na zázraky, whole30 je pro vás. Cílem není hladovět a nutit se do něčeho, co stejně po týdnu vzdáte. Cílem je tělo nabít energií a naučit se jíst kvalitně. Slušné porce, žádné nízkotučné jogurty bez chuti a zobání zázračných pilulek. Kvalitní jídlo, chutné, bohaté na živiny, pestré a syté.
První týden to chce trochu vydržet. Ok, chce to vůli. Ale potom zjistíte, že příval energie, lepší kondice, lepší trávení za to rozhodně stojí.

Navíc, můžete si tu stravu i užít. Může být mnohem rozmanitější a zajímavější. Vyměníte knedlíky a těstoviny za osvěžující chutě. Zelenina může být skvělá. Pokud to není hromada nudného salátu, a zapojíte fantazii, můžete si dát jídlo, u kterého objevujete pořád nové chutě.

Mrkněte na naše menu, je lákavé, pestré, zajímavé. Vaříme paleo a whole30, protože nás to inspiruje. Baví nás objevovat nové chutě a spojovat gastronomii s životním stylem. Jíst dobře a zdravě se nevylučuje, ba víc, kvalitní suroviny a pečlivá příprava přidávají i gastronomickému zážitku.
Věříme v dlouhodobě udržitelných změnách a pozitivním přístupu. Budeme rádi, když vás nás jídelníček inspiruje k drobným změnám a zkusíte, jaké má kvalitní strava výhody.

Mimo jídla se věnujeme i aktivnímu sportu. Filip před měsícem rozjel svůj Workout365 a zaměřuje se na venkovní tréninky, hlavně funkční trénink a posilování s vlastní váhou.

Máme štěstí, děláme to, co nás baví a co nás posouvá dopředu. Můžeme se věnovat projektům, kterým věříme a do kterých vkládáme kousek sebe.


Doufáme, že bude naše nadšení nakažlivé. Pokud ano, začněte čtením knížky Jídlo na prvním místě. Nebojte, toto čtení o zdravé výživě nebolí. Je zábavné, jednoduché, srozumitelné, čtivé.

Abyste to měli ještě jednodušší, na oběd se můžete stavit k nám. My si s vámi o jídle i rádi pokecáme ;)

Pokud potřebujete inspiraci a podporu, můžete se zapojit taky do Whole30 skupiny na Facebooku. Najdete tam hromadu receptu, fotek, fajn lidi, kteří vás podpoří a odpoví na vaše dotazy. 

Wednesday, 27 April 2016

A kde jsi v tom ty?

Zřejmě tušíte, že za Bistrem stojí mnoho lidí. Většina klíčových a nepostradatelných, bez kterých bych to byla už dávno zabalila, ani u nás nepracuje :)
Mám štěstí, že se mám na koho obrátit a od začátku se mi dostává obrovské podpory. Největším mým fanouškem je můj táta, který vlastně otevření zafinancoval a věřil, že se mi bude dařit. Máme k sobě blízko, to je výhoda, když díky malému věkovému rozdílu patříte málem do jedné generace :D 

Táta neradí, většinou je dobrý posluchač. A já dokážu mluvit hodiny, v kuse, než abych se nadechla, takže je co poslouchat. Ale jeho to zajímá, takže v pohodě (doufám). A hlavně dokážu mluvit o svých plánech, snech, o Bistru, o Food Incubatoru, o tom, jak si věci představuji, co bych chtěla, co právě dělám, co bych měla dělat. Já o své práci mluvím pořád. Je pravda, že poslední měsíce je vlastně Bistro Friends skoro jediným zdrojem jakýchkoliv podnětů, tak se není čemu divit, že se (skoro) vždy zaseknu u své práci. 

Poslední dobou se nám daří. Po dlouhém období hledání směru, vize, představy, hlasu a důvodu, proč a jak vlastně svoji práci dělat, cítím, že jsme teď na dobré cestě. Na té nejsprávnější. Přirozené, příjemné, takové opravdové. Člověk zjistil, co chce a nechce dělat, co funguje a co ne, jaké chyby nedělat a naopak, jakých kroků se nebát. Ačkoliv to ne vždy vypadalo, že některé z našich rozhodnutí má smysl a někam vůbec vede, teď můžu říct, že všechny naše kroky, ať už to dopadlo dobře nebo špatně, vedly k tomu, kde jsme dnes, a za to jsem vděčná. 

Navíc, člověk pracuje méně, efektivněji, a práce takhle přináší mnohem více radosti a úspěchu. 

Tak to takhle vykládám tátovi, ať má radost taky. Ale nějak se mi velkého pochopení nedostalo.

Já chápu, dobře, to je všechno skvělý, ale kde jsi v tom ty. Pořád práce, podnik, akce, projekty, nové nápady. Ale co je s tebou, kde jsi v tom ty?

Není to o tom, že by mi táta vynadal, že pořád pracuji. Na tyto připomínky jsem zvyklá, a už je moc neberu. Nepracuji pořád, jsou věci, které musím udělat, a jsou věci, které dělám ráda, protože mě baví. že je to vše kolem práce... je to moje rozhodnutí. Je mnoho lidí, co pracují mnohem více než já. 

K zamyšlení bylo spíš, zda je toto přesně to, co chci a kde se můžu najít já. Je pravdou, že ve velkém shonu si člověk tyto otázky zapomněl položit. A vlastně, já ani nevím, rozdíl mezi blogem Veselé Borůvky a Food Incubatorem je obrovský. Už to není jen o lásce k vaření a už sama nejsem Borůvka. Blog jsem založila před pěti lety a zrovna před pár týdny mi přišla faktura na prodloužení domény. A nechce se mi toto jméno prodloužit. Už dlouho se nevěnuji psaní receptů a už nejsem borůvková. Taková naivní, ztracená, nesmělá, nedefinovaná. Už se mi ten blog ani nelíbí a vlastně vše, co se v té době, kdy jsem ten blog psala, ztratilo, zmizelo, zaniklo. 

Zpátky k tomu chaosu v hlavě, kde jsem já a co já vlastně chci a jestli vůbec jde skloubit podnikání v gastronomii s hledáním vlastního štěstí. 

Přiznávám, jednu dobu jsem si říkala, že mám sice bistro, po kterém jsem kdysi toužila, ale samotné vaření a "nakrmení" hostů mě až tam moc nenaplňuje. Není to nespokojenost, ale není v tom žádné kouzlo nebo přidaná hodnota. V té době jsme začali jít cestou degustačních večerů a to byl prvotní impuls, který ukázal, že spojit práci a požitek, užít si večer a přitom předat hostům více, než obyčejné jídlo, jednoznačně jde. A pokud tento úspěch zažijete, už se vám nechce zpátky do každodenního provozu. Jak dělat svoji práci tak, aby dávala víc, aby měla smysl, aby v tom bylo něco neobvyklého? Co tady ještě není a jak to prezentovat? A vlastně, opět, kde jsem v tom já? Co chci dělat já? Co mě naplňuje? Co považuji za úspěch a čemu jsem schopna věnovat pozornost?

Vlastně, povolení legálního zřízení sdílené kuchyně bylo jednoznačným znakem, že naše cesta vede jinam. Že chceme být více než výdejna jídla. To byl takový další krok, kdy jsme vlastně zjistili, že jde pracovat v kuchyni méně a věnovat dalším projektům více času.

Takže strach ze stereotypu z vedení bistra byl vyřešen, uzavřel se večerní provoz a mohli jsme se pustit do Food Incubatoru na plné obrátky. A člověk dostal potvrzení, že chtít více a chtít věci po svém, a do toho trochu sobeckého přístupu vůbec není špatné. Ale pořád chybělo něco osobního. 

Jak žiji, jak se stravuji, jak trávím svoje dni, čemu věnuji pozornost, co mě trápí a těší. To jsou takové ty otázky, co se mě honili hlavou čím dál více. A taky otázka, zda se mě líbí můj život. Co jsem vlastně chtěla, jak jsem si představovala svoje dny, když jsem odešla z pohodlné kancelářské židle.

Toto trochu emočně rozmazané období předcházelo rozhodnutí začít se starat trochu o sebe. Musím uznat, že přechod ze zaměstnaneckého poměru do podnikatelského byl tvrdý a člověk se nějakou tu dobu celkem slušně zanedbával. Vlastně všechno, v co jsem věřila, že je pro zdraví prospěšné, jsem porušovala. Bylo to takové období testu, kolik toho člověk vydrží. Možná trochu trucování, po dlouhé nemoci a neustálém hlídání se. Kdy si člověk užívá, že konečně nereaguje na každou blbost a není jeho zdravotní stav v ohrožení. Já vám neradím, abyste se po uzdravení pustili do sebedestrukce, ale znám více lidí, co se po dlouhodobé nemoci nemohli tématem zdraví a zdravá životospráva ani zabývat. Pořád mám pocit, že v noci nemusím svítit, jelikož jsem absolvovala v krátké době snad 50 rentgenů a jednu dobu se moje každodenní rutina točila kolem jídla, spánku, meditace, procházky, čtení si o nemoci. Do toho chodila k doktorům jak do kina a zjištění, že se můžu trochu zanedbávat, stresovat, nespat, nejíst dobře, jak všichni normální lidi, byla osvobozující. 

Každé rebelství ale jednou končí a dostala jsem takovou myšlenku, co kdybych se začala starat o sebe. Co kdybych si přizpůsobila den, a vlastně režim k tomu, abych se cítila líp? Šlo by to? Půjde to? Musím říct, moc jsem to nerozebírala, raději do toho praštila. Šla do whole30 a neřešila, zda to půjde, z hlediska vaření, kuchyně, z hlediska denního rytmu práce. Raději jsem si říkala, hlavně to příliš neplánovat a nepřemýšlet, jinak najdu deset důvodů a logických vysvětlení, proč by to nešlo.

Tak uplynul měsíc, dnes mám 28. den programu whole30. A div se světe, šlo to. Začátek nebyl lehký, ale šlo spíš o zvyk než nepřekonatelné překážky.

A opět, vystoupení z komfortní zóny a pokus dělat věci jinak, byť člověk ještě přesně nezná řešení, přineslo svoje ovoce. Po měsíci jsem zjistila, že vlastně toto je cesta, které se chci věnovat naplno. Chci žít dobře a pomáhat v tom ostatní. Motivovat k drobným změnám, svým příkladem.

Ze začátku se zdálo neřešitelným, abych vařila a zároveň držela whole30. Vlastně to ale přineslo mnoho pozitivních zjednodušení. Jelikož jsem v jídle sama více všímavá, jídlo i vaření si více užívám. Vzhledem k tomu, že je whole30 založeno na zelenině a kvalitních bílkovinách, zjednodušil se i nákup. Této změně přeje i jaro, roste chuť na zeleninu, lehčí přílohy.

Pomohlo to taky definovat, na co se zaměřit v rozvozu. Chceme se zaměřit na lidi, kteří to se zdravou stravou myslí vážně a chtějí se zdravě, dle paleo a whole30 zásad, stravovat běžně. Byla to dobrá volba a je to opět práce, která mě nesmírně těší a naplňuje. Poskytujeme mimořádně kvalitní stravovací možnosti těm, kteří nemají šanci jíst kvalitně v okruhu svého působení.

Na závěr, abych to nějak shrnula. Člověk se občas cítí svázán povinnostmi, školen celodenním režimem. Je ale osvobozující zjistit, že jde získat kontrolu zpět a skloubit práci, život, životosprávu a snahu něco vybudovat rozhodně není naivní. Stojí za to občas si položit otázku, kde jsem v tom já. A pokud se nemůžu najít, musím udělat vše proto, abych se do obrazu opět dostala. 


Saturday, 23 April 2016

Proč jíst paleo?


Z módy, z nudy, protože někdo řekl, že to je dokonalé a skvělé... 

Nebo ze zkušenosti. 

Paleo životní styl mám vyzkoušený léta. Jedla jsem takto už předtím, než to bylo cool a než o tom vyšla první knížka v češtině, Jídlo na prvním místě. V zahraničí je trend paleo stravování trochu starší a ano, jedná se o trend, směr ve stravování. Který nemusí být dokonalý pro každého, ale jeho zásady dávají smysl. 

Co to je? 

Nejprve si vyjasněme, co to není: Není to kopie jídelníčku pračlověka. To byl byla přece blbost. Mamuta bych na Veveveří nesehnala a ani My Food Market ho v nabídce nemá. Smůla...

Co to tedy opravdu je?

Bez toho, abychom se příliš ponořili do historie, genetiky, biologie a dalších věd. Je to strava založená na potravinách, které se v běžném jídelníčku lovců-sběračů ještě nevyskytují. Některé teorie uvádí, že byť zemědělství umožnilo lidstvu obrovský pokrok, má ale taky svoji daň. Jídelníček na bázi dostupných rychlých sacharidů (obilovin) mělo obrovský dopad na naše zdraví obecně. A druhý aspekt je vyhýbat se obrovskému spektru potravin, které jsou produktem novodobé průmyslové potravinářské revoluce. Tedy vyřadit cukr, chemii a vše, co nevypadá jako jídlo. 

Takže shrnutí: 

Nejí se obiloviny, cukr a chemie. A mléko. Protože je sporné a individuální, zda vás nezatěžuje. 



Tuto část výkladu o stravě nemám ráda. Zákazy, příkazy, omezení. Nezní to lákavě a člověka to odradí. 

Takže přejdeme na to, na čem je jídelníček založen a proč. 


Základním pilířem je ZELENINA, v mnoha formách, syrová, tepelně upravená. Překvapí vás to, ale zelenina nemusí nutně znamenat ledový salát s cherry rajčátky. Zeleninové přílohy jídelníček nesmírně obohatí. 

Další složkou je kvalitní MASO. Co je kvalitní? Pokud je to jen možné, z farmy, z volného chovu, v ideálním a nejhezčím případě bio. Proč? Chov zvířat se odráží v kvalitě a chuti masa. Nechci vám brát iluze, ale já kuře z velkochovu nedokážu ani připravit, protože mi smrdí. O vepřovém nemluvě, tam je rozdíl možná největší. Vepřové z farmy, z prasátka, co se mělo možnost pohybovat a růst nějakým rozumným tempem, krásně voní. Takové maso, ať už hovězí, vepřové nebo kuřecí, stačí kořenit jemně, i vlastní chuť masa je výborná, svěží. Ne že bych občas neujela kořeněním směrem k Indii nebo Blízkému východu, kde se pokrmu koření výrazněji. Ale není to z důvodu, že bych se snažila zakrýt původní (pa)chuť masa. Chuť je tedy důležitá, ale taky vědomí, že do sebe nedostáváte zbytečnou chemii, antibiotika. A pokud to jde, podporujete místní farmy, výrobce. 

Nebojíme se TUKU. U nás olej na smažení nenajdete. Spíš se jedná o dobré formy tuku: ořechy a semínka, olivový olej, sádlo, máslo nebo ghee (přepuštěné máslo).

Jídlo ovšem není jen kopa zeleniny s masem, používáme široké spektrum BYLINEK, KOŘENÍ, OCTU a OVOCE. Osobně mám ráda, když se v jídle objeví ovoce a dochutí jídlo. Díky koření je jídlo nejen zajímavé, ale i bohatší. Doporučuji svoje obzory rozšířit a vyhledávat nové chutě: estragon, koriandr, římský kmín, fenykl, různé druhy chilli, atd...


Co to ale v praxi znamená? Jak teda vaříme? Jek to vypadá? Dá se to jíst? Není to divný? 

Díky trendu vyměnit knedlíky a jíšku za něco chuťově zajímavějšího je paleo styl vaření spíše obohacující, než omezující. Zákazníci jsou náročnější, spousta z nich touží na talíři mít zajímavé chutě, zajímavou přílohu, čerstvé suroviny, pěkný kus masa. Takže v podstatě, suroviny spadající do paleo jídelníčku odpovídají požadavkům náročnějších zákazníků. 

Taky není od věci, když se najíte a máte dostatek energie pracovat. Taky se hodí, že vás jídlo zasytí na několik hodin, ale ne stylem kamenů v břiše. Cílem je pořádně se najíst, dopřát si kvalitní a chutné jídlo, a taky dost surovin, vitamínů, mikro- a makronutrientů, aby naše tělo a mozek fungovali na maximum. 

Paleo v našem pojetí, je tady styl, jak si dopřát co nejvíce hodnotných a chutných surovin, užívat si jídla a benefitů kvalitní stravy. Není to dieta, není to o omezování, o dokazování si, že něco dokážete dodržet. Mě se tento životní styl osvědčil dlouhodobě a myslím, že bych už jinak vařit nedokázala.

Pokud mrknete na naše menu, uvidíte, že u nás je na prvním místě chuť a zajímavé kombinace. 

Máte nějaký dotaz? Napište nebo ještě lépe, vyzkoušejte ;)


Saturday, 12 March 2016

Jak se Food Incubator zrodil? :)


Založili jsme nový projekt, takovou naši srdcovku. 
Věříme, že pomáhat a dávat nás učí nejvíce. Chceme se podělit o naše zkušenosti a chceme vás nadchnout. 

Co je FOOD Inkubátor? 

Jedinečný projekt, naše "náhodou" narozené, ale o to více milované dítko :)

Naše Míša jednou prohlásila, že by ráda otevřela vietnamské bistro. Nějak jsme se bavili, kdo o čem sní, co by rád, kdyby mohl. A ona že chce vlastní bistro, s vietnamskou kuchyní, v centru Brna. 
Samozřejmě, dokud svá přání nevyslovíte, ve vaší hlavě žije několik překážek, představ, co a jak by šlo nebo nešlo. Tak jsem jí navrhla, ať začne u nás. Ať zkusí, zda vůbec její koncept má hlavu a patu. Zda by lidi její jídlo opravdu nadchlo. Je schopna přitáhnout zákazníka? Je natolik šikovná, aby uvařila skvělé jídlo, nakoupila, naplánovala, vymyslela, psala o tom? 

Během pár dní vznikl projekt Olomoucká u mě doma, nadšení lidí mě až mrazí na zádech a hřeje u srdíčka. Jsem za Míšu ráda, protože se nadchla pro svůj sen, udělala pro to všechno, a během pár dní rozjela svůj projekt na plné obrátky. A lidi chodí, objednávají si JEJÍ jídlo, které vymyslela ona. Je unavená, protože pracuje více, má toho hodně a nestíhá dokupovat suroviny :) 
Dokázala si, že je ochotná pro své cíle tvrdě pracovat a věřte, že do roka a dne svoje vlastní bistro otevře. 

Pak se mnou Gastronautka v Brně dělala rozhovor. Víte, dokud si s někým nesednete a nezamyslíte nad tím, jaký kus cesty jste ušli, nenapadne vás, co všechno se stalo. Ono té práce je totiž tolik, že vás ani nenapadne řešit, kde jste. Vidíte jenom, kam chcete jít. Je to samozřejmě škoda, člověk by se měl občas zamyslet i nad tím, jak se mu daří, užít si to, pochválit se. 

Článek mě opravdu dojal, možná i proto, že vznikal v mimořádně vyčerpané chvíli a je možná více otevřený a upřímný, než bych si představovala. Monika mi po zveřejnění článku psala, že dostala příjemné zpětné vazby a že jí lidi píšou, že dostali chuť otevřít si vlastní bistro. 

My se rozhodli, že do toho jdeme! Poskytneme pomocnou ruku těm, kteří to v gastru myslí vážně. Máme proto všechno: prostory, zázemí, zkušenosti. 

Kdo se do FOOD Inkubátoru může přihlásit:

# toužíte otevřít si vlastní kavárnu, bistro, restauraci a chcete otestovat svůj koncept
# chcete si vyzkoušet práci v kuchyni
# máte v hlavě zajímavý produkt, domácí výrobek, potřebujete provozovnu
# umíte něco, co ostatní ne, chcete pořádat přednášky, workshopy, kurzy vaření
# chcete se učit, zajímá vás podnikání v gastru, máte hodně dotazů, jak na to

Co vám můžeme poskytnout:
# naše prostory, zařízení, kuchyň nebo i celý podnik
# konzultaci, pomoc, pokec, nadšení
# kontakty, nasměrování
# rozjet koncept, business plán, kalkulace
# test vašeho produktu, konceptu naostro

Poslední máme z nápadu Food Inkubátory horečku, pořád o něm mluvíme, řešíme. Za chvilku rozjedeme stránky a začneme pracovat na plné obrátky. Pokud máte nápad, dotaz, chcete nás poznat, neváhejte se na nás obrátit :)

kontakt: info@foodincubator.cz




Saturday, 5 March 2016

Love my job



4.3. pátek, Vietnamská večeře s povídáním o Novém Lunárním roce v Bistru Friends

Smích. Spokojenost. Dobrá nálada. Petr, náš teď už můžu říct, dvorný přednášející cestovatel, vykládá a všichni se smějí. Hosty si omotal kolem prstu. Do toho Long s Míšou připravují tradiční vietnamské jídlo. Všichni si večer užívají. 

Já sedím nahoře, užívám si klidu a vydařeného večera. Pomalu večer končí, hosté začnou odcházet. Všichni jsou rozzáření, děkují a přejí pěkný večer. Odcházejí s tím, že jsme jim dali krásný zážitek. Ptají se na další akce. Ptají se, zda už je vypsán mexický brunch a zda ještě jsou místa. Pobavíme se, co se jim líbilo. 

Všichni souhlasí v jedné věci. Chtěli se večer užít. S jídlem a s programem. Ano, naši hosté si chtějí dát večeři venku. Chtějí si zpříjemnit páteční večer, nesedět doma. Ale vyjít si do restaurace je tak program na hodinku. A co pak? 

U nás se o zábavu postaráme na celý večer. Uděláme tlustou čáru za každodenní rutinou a lusknutím prstu převedeme hosty do jiného světa. Odpočívají, baví se, je o ně postaráno, nikdo je neruší. Nemusí spěchat. Na pár hodin se stanou součástí našeho bistra a užívají si večer, spolu s ostatními. Jídlo a povídání lidi sbližuje a najednou se všichni baví mezi sebou. Poznali nové lidi, poznali nový koncept restaurace. 

Navíc, dali jsme prostor našim kamarádům z Ô-Kén-Kôkteří si můžou vyzkoušet, jaké to je, mít vlastní podnik. Půjčili jsme jim naše zázemí, kuchyň a naše prostory, a oni teď pracují na tom, abyste je poznali. Sbírají cenné zkušenosti a zpětnou vazbu, sebevědomí a mezitím se jejich jméno dostává do podvědomí spokojených hostů. Už před otevřením vlastního podniku mají nadšené fanoušky, které se jim povedlo nadchnout a kteří jim přejí úspěch. 

Já si tento večer užívám taky. Podělila jsem se o svoje zázemí a nápady. Poskytuji prostor začátečníkům a jsem tím pro ně užitečná. Mám plné bistro šťastných hostů. Jsem na svoji práci hrdá. Sbírám cenné zkušenosti, jak pracovat na akcích, jak organizovat, delegovat. Jak rozdělovat úkoly a jak zařídit, aby vše proběhlo sladěné. Spolupráce s dalšími mě naplňuje, mám nové myšlenky, nadhled, otevřený přístup. 

Večer se ještě pobavíme, co do příště doladit, jak by to šlo dělat ještě lépe. Máme za sebou opět krásný večer a nové zkušenosti. Práce nás baví a chceme být lepší a lepší. #lovemyjob