Tuesday, 23 February 2016

80:20, aneb Paretův princip v praxi

Co to je? 
Paretovo pravidlo (někdy též Paretův princip nebo Pravidlo 80 20) je pojmenováno podle italského ekonoma a sociologa Vilfreda Pareta, který koncem 19. století zjistil, že v Itálii je 80 % bohatství v rukou 20 % lidí. Obecně lze Paretovo pravidlo vyjádřit tak, že 20 % příčin způsobuje 80 % výsledků.

A co to znamená pro nás? Moc... 

Paretovo pravidlo jde aplikovat na různé životní situace. 

Učíte se na zkoušku a 20 % vaší snahy znamená 80 % výsledku. 
Snažíte se dosáhnout nějakého výsledku a 20 % práce přináší 80 % úspěchu. 

Podnikáte, a 80 % tržeb pochází z 20 % služeb, které poskytujete. 

A co kdyby šlo odhadnout, vysledovat, kterých 20 % musíte dělat, abyste dosáhli těch vytoužených 80 %? Byla by to pecka!


Náš život a naše podnikání se během posledních týdnů změnil. Absurdně rychle, ze dne na den. 

To, co teď prožíváme, je roztroušený pocit euforie z úspěchu a zároveň nutnosti opustit věci, které v růstu brání. Aby to nebylo tak jednoduché, člověk pociťuje vinu a úzkost, chtěl by prostě zvládnout všechno, nejlépe jít na 150 % a valit všechno, co doteď dělal. A přiznat si, že některé naše aktivity je potřeba uzavřít, protože podnik není nafukovací, nemáme hvězdnou bránu a občas potřebujeme i spát, není úplně jednoduché. 

V životě jsem si nepředstavovala, že dělat rozhodnutí je tolik bolestivé, byť v době úspěchu a vytouženého vzkvétání. A už mě nebaví bojovat, hlavně sama se sebou a tvářit se, že zvládám všechno na 110 %. A už vůbec mě nebaví dělat věci konvenčně jen proto, že SE TO TAK DĚLÁ. Chcete-li mě vytočit, zkuste mi říct, SETO, ale nedivte se když letí pánev! 

SETO, můj oblíbený japonský dělník u nás nepracuje a je mi jedno, co on dělá nebo nedělá. SETO dělá tohle a tamto, takhle, prostě jak to dělají všichni od nepaměti. 

Musíš mít klasické jídla, koncept, otevírací dobu, ne aby to náhodou bylo v něčem odlišné, ono SETO tak přece nedělá! 

Ne, nemusíš. 
Nic nemusíš. 
Pokud se necháš svázat všemi konvencemi jak mumie, nediv se, že tě nenapadne jediná živá myšlenka. A nejde jen o myšlenky. 

Taky mě nebaví, že v podnikání a zejména v gastronomii existuje jakýsi růžový slon v místnosti, o kterém nikdo nemluví a všichni dělají, jakoby ho neviděli. Gastronomie je podnikání. Tvrdý business. Je to hipsterské, funny a follow your heart and dreams, to ano. Ale... mozek, duši a tělo máte jen jedny. Je to tvrdá škola matematiky, účetnictví, cash-flow, managementu, time-managementu, zkouška vlastní vůle, síly, energie, trpělivosti, soft skills všeho druhu. 

Já do tohoto světa padla víceméně náhodou, krok po kroku, protože jsem měla štěstí a učím se proto tomuto světu porozumět. Učím se v tom chodit. Najít motivaci, zvládat stres, věřit si. Posouvat svoje podnikání kupředu, motivovat. Učit se ze svých chyb. 


Kdyby se mě někdo zeptal, co považuji za svoji nejlepší vlastnost, řekla bych, že je to moje schopnost propadnou panice a úzkosti, a pak z této neřešitelné situace vytvořit nezaměnitelnou příležitost. Třicet let (já vím, nevypadám na to, děkuji :), žiji tak, abych i z toho nejdebilnějšího handicapu vytvořila smysluplný růst a přednost. Prožila si několik pádů na držku, a zatím, musím zaklepat, vždy nastal zázrak. A to už mi dává víru v to, že špatné věci jsou od toho, aby vás trochu profackovali, abyste udělali rázné rozhodnutí, jinak se prostě nikam neposunete, i kdyby měl pro vás osud nachystanou nádhernou cestu plnou úspěchů. 

O čem se nemluví v gastronomii? Že je to těžká dřina. Tvrdá fyzická práce a emočně vyčerpávající nával povinností, a to i v případě, že kolem sebe máte úžasné lidi. Bylo období, kdy jsem pracovala denně 15 hodin. Totálně vyčerpaná, fyzicky, emočně. V pátek se se mnou nedalo mluvit, leda tak na úrovni dementa. Nic mé nevytočí víc, než jakákoliv jednoduchá otázka v pátek, nedej bože poznámka "já ti to přece říkal, nepamatuješ si?" Spánkový deficit udělá svoje, mozek přestane fungovat a existuje takové vyčerpání, že máte pocit opilosti. Nejhorší ale je, že se díky takovémuto přístupu dostanete do začarovaného kruhu. Deficit spánku a přepracovanost vypínají mozek a jedete na nouzový režim. Vnímáte rutinu, zdoláváte denní překážky, to ano. Ale kreativita a inovace jdou stranou. 

O Vánocích jsem se rozhodla, že toto zbytečné martirium ukončím. Dva týdny jsem byla doma a užívala si nicnedělání. Spala, jedla, procházela se městem. Neudělala nic. A zjistila jsem, že se svět nezbořil. Ba víc, že se mi vyčistila hlava. Mám takový indikátor únavy: pokud dlouhodobě nespím, na čele se mi udělá silná vráska, já jí říkám jen Gran Canyon :) A ta vráska po dlouhé době zmizela. Přitom mi všichni moji kamarádi psali, že nejsem normální, že pořád pracuji. A já se leda tak propracovávala Sexem ve městě (ono ten mozek není potřeba zatěžovat novým seriálem, stačí i staré známé díly). Ono totiž, navenek se nic nezastavilo. Propagace a stránky fungovali. Emaily se zpracovávaly, tvořil se nový koncept tehdy objevených degustací. Vše šlo i beze mě, občas jsem se na něco mrkla, rozhodla, postla s obrovským nadšením, co se děje a to bylo tak všechno. Ale podnikání fungovalo, lidi byli spokojení, zákazníci nesmírně nadšení. Děkovali nám za včas odeslané vstupenky na degustace a  dostávalo se nám chvály a pozitivního povzbuzení. I když bylo zavřeno a já se doma válela! 

Pak přišel leden a člověk si musel položit otázku: Proč to vlastně dělá a kam to vůbec všechno spěje? 

Vědomě se snažila vyhledávat pěkné aspekty své práce a najít vnitřní motivaci. Odjakživa mám obrovský problém se soustředěním. Což se ale teď hodilo, ono totiž tento můj problém nejde řešit bičem. Může hrozit cokoliv, já se prostě ve věcech, co mě nebaví, ztrácím, odkládám je chorobně (prokrastinuji jak svině). A tak jsem se začala věnovat věcem, co mě baví a naplňují, a věci, které mi moc nejdou, delegovala (objevila Ameriku, já vím...). 

Co se stalo? Najednou jsem měla plný kalendář schůzek a probírala zajímavé akce. Pracovala méně a přece se nám začalo dařit víc. Zaměřila jsem se na to, co mě opravdu baví. Pro mě je gastronomie radost, smích, lidi, párty, večírek, hudba, dobré jídlo. Sdílená radost, odpočinek, relax, hýčkání sebe a lidi kolem sebe. Náš kalendář se začal plnit akcemi a začali jsme čelit obrovskému problému. No jo, slečna tady organizuje akce, to jo, ale běžný smrtelník narazí na tvrdou kliku, už nemůže přijít kdykoliv. Snažili jsme se teda naše skvělé akce nasměrovávat jen na pátky. Ale těch nápadů je prostě tolik, že to nešlo! Včera jsem měli schůzku v baru Naproti, a další volný pátek máme až v květnu. No ale to teda do května nepočkáme! Vítek, jeden z majitelů tohoto skvělého podniku nás tak osvěžil svojí láskou k tomuto tvrdému a kontroverznímu alkoholu, že bych Absinthovou degustaci vypsala nejlépe na zítřek. Když v sobě máte nadšení, nejde ho odkládat. Nedokážete to v sobě udusit a už ani nevím, proč bych to dělala... 

Přiznávám, naše rozhodnutí uzavřít večerní provoz a věnovat se zážitkové gastronomii, pořádání akcí a báječných večírků, neproběhlo bez výčitek svědomí. SETO prostě nedělá. Máme Bistro, tak musíme být otevření pořád. 

Ale jak jsem říkala, SETO ať jde do háje. Já chci večírky, akce, chci schůzky, radost, smích, rozzářené oči. Chci cítit tu magickou atmosféru, která se na těchto akcích celým podnikem šíří a je mi líto, ale pokud někomu jsem schopna poskytnou takovýto zážitek, nebudu si lámat hlavu tím, že nemáme otevřeno pro vás, co si chcete dát burgra na večeři. 

Výčitky jdou stranou a začnu se řídil pravidlem 80:20. Už jen proto, že máme rozjetých tolik projektů, že si nemůžu dovolit pracovat rutinně. Není na to čas, energie. 

80 % našeho úspěchu je z obědového menu a zážitkových večerů. 
Obědové menu máme jedinečné, z kvalitních surovin, nápadité, zajímavé, poctivé, chuťově výborné, zdravé. Vaříme bez lepku, bez cukru, používáme hodně sezonních surovin, zeleninu a nají se u nás i náročnější klienti, ať už co se týče chuti nebo složení jídla. Na tuto svoji práci jsem pyšná a baví mě. Baví mě ráno přijít, zkontrolovat si suroviny, pustit si hudbu a začít vařit. Baví mě vůně jídla, vymýšlení menu, spokojený zákazník. Baví mě dostat úsměv od zákazníka, pochvalu za dobrý oběd a představa, že jsem někomu zlepšila svým jídlem den. 

Náš projekt Food Incubator, na který se celá idea zážitkové gastronomie, sdílené kuchyně a ojedinělých projektů váže, je něco, co je snem každého podnikatele. Vymysleli jsme projekt, který přináší do světa gastronomie svěží přístup, nadšené jednání, férovou spolupráci, ojedinělý přístup k marketingu a zaplňuje obrovskou díru na trhu: dává zákazníkům více, nejen najíst a napít, ale myslet na jejich přání a chovat se k nim jako k výjimečným hostům. 
Projekt Shared BBQ point je nápad, který bude hitem léta a byť ještě ani neexistuje, už sklidil první úspěchy. První sdílená profi letní kuchyně, kterou si můžete půjčit a užít, je prostě něco, co lidem z města chybí. 

Jsme pyšní na naše nápady a vděční za to, že vás dokážeme oslovit a nadchnout. 

A toto všechno vzniklo jen díky tomu, že jsem si řekla, že chci pracovat méně a užívat si více. Chci si naše akce taky užít, vychutnat. Nesmírně mě naplňuje vítat vás a provázet vás našimi večírky. Je tak úžasné zažít, že vás práce opravdu může bavit a naplňovat. A budu dělat 20 %, abych dosáhla 80 % úspěchu. Abych si vás taky užila, aby mi zbylo energie na vás, na osobní kontakt, na večírky. Abych si s vámi pátek večer taky mohla dát skleničku a popovídat o tom, jak se máte. Protože tuto práci dělám hlavně pro tento pocit. Miluji tuto práci, za nic jiného bych ji nevyměnila. 

V neposlední řadě, na tvoření našeho Food Incubatrou nepracuji sama. Obrovské díky patří Michaele Migotové, s kterou jsme to vše vymyslely :) A s kterou jsme se včera večer propili do chuti k Absinthu ;)

Těšte se teda na novou gastronomickou revoluci v Brně a sledujte naši práci. Řekněte nám, co si o tom, myslíte, přijďte pokecat, pokud máte nějaký zajímavý nápad. Těšíme se na vás :)

2 comments:

  1. Ahoj Beo,
    musim priznat, ze zmena vasi oteviraci doby me postihla. Pracuju dost mimo centrum a dostat se k vam zrovna na obed je pro me dost slozite. Jedina sance tak byla prijit po praci. Coz, jak se clovek lehce dovtipi, je tezce po 16te :) Na druhou stranu, je mi jasne, ze pro vetsinu restauraci je cas obeda zlaty dul a kolikrat dotuje prazdnejsi vecery. A byt ja to kvitoval s povdekem, tak si priznejme, vecery byvaly obcas "takove klidnejsi". Takze krom Tveho naplneni dava tahle zmena i ekonomicky smysl. A ja (a hadam kupa dalsich lidi) bych byl nerad, kdyby Friends zmizelo (at uz kvuli penezum nebo vyhoreni).

    Tvou zmenu podporuju. Nezbyde nez dal hledat skulinky, jak se k vam na ten obed dostat a hlavne se budu tesit na jaro, az zase zprovoznite Yummi, aby moje chutove poharky zazivaly gastronomicky orgasmus casteji :)

    Mej se,

    "Narocnejsi klient" Radim

    ReplyDelete
  2. Ahoj Radime, děkuji za podporu. Pěkný den, Beáta

    ReplyDelete